Mé kroky míří časem
a nesou ssebou břehy vod
svou cestu značíš mi svým jasem
i když to někdy není vhod
má cesta stáčí se, je těžká
břemena někdy upadnou
a vím to teprve až dneska
že jsou mou kotvou záchrannou
má trápení jsou majáky
které mi na mou plavbu svítí
zjišťuji, náklad lecjaký
vůbec jsem nemusela míti
má pokušení jsou tvé rány
nechci je nikdy obnovit
tvá přikázání kruh záchranný
jenom s ním smíš mne vylovit
má láska je jak hebké peří
je stálá
chodí po rose
stačí mi jen ta jedna z mála
a nic není, jak zdálo se
má víra bezedná je k Tobě
i když je někdy v pochybách
musela bych utéct i sobě
kdybych snad
někdy
měla strach
má jistota je tvoje svíce
nechci ji nikdy uhasit
nechci už ve tmě býti více
teď, když už chápu, proč mám žít
má přesvědčení někdy bolí
a zřídkakdy je dodržím
občas mám tváře mokré solí
a taky někdy špatně spím
přes všechna tato klopýtání
jimiž svou cestou tápu
chci zpívat, Bože, díkůvzdání
za to, že už to chápu
že jas je nutný
břemena dar
trápení světla
můj hřích Tvůj zmar
láska je věčná
a víra že je naděje
jistota nekonečná
a život že se usměje
když jednoduše budu řídit
své kroky s jasným vědomím:
s jistotou, kterou už vím roky
s s právem, kterým říkat smím:
ať cokoliv, kdekoliv, jakkoliv se stane,
chci kráčet jenom tam, kam vedeš mne Ty,
Pane